RAKO rekonstruovalo „vládní vilu“ Stiassni i podle úlomků střepu původních obkladů | 09. 06. 2015

Vila Stiassni v Brně byla postavena podle návrhu architekta Ernsta Wiesnera v roce 1929 pro brněnského textilního továrníka Alfreda Stiassného a jeho ženu Hermine. Luxusně zařízená vila v prominentní brněnské čtvrti Pisárky se po komplexní tříleté rekonstrukci otevřela pro veřejnost v prosinci 2014. Repliky keramických obkladů pro tzv. vládní vilu vyrobila, podobně jako v případě známější vily Tugendhat, tradiční česká značka RAKO, a to i díky „zazděným“ úlomkům střepu původních obkladů, které se jinak vůbec nedochovaly.

Vila Stiassni byla postavena podle návrhu architekta Ernsta Wiesnera v roce 1929 pro brněnského textilního továrníka Alfreda Stiassného a jeho ženu Hermine. Nachází se v rezidenční Masarykově čtvrti, kde v meziválečné době vznikla řada významných realizací moderní architektury. Za komunistického režimu byl dům v rozlehlé zahradě využíván jako vládní vila, nyní je pod správou Národního památkového ústavu v Brně. Po dokončení rekonstrukce v roce 2015 byl objekt i s přilehlým parkem zpřístupněn veřejnosti. Jeho součástí je také badatelské zázemí Metodického centra moderní architektury.

Důležitým zdrojem informací se při rekonstrukci brněnské vily Stiassni, významné památky meziválečné architektury, staly i fotografie a akvarely někdejší paní domu, jimiž dokumentovala interiér i exteriéry objektu. Repliky keramických obkladů pro tzv. vládní vilu vyrobila, podobně jako v případě známější vily Tugendhat, tradiční česká značka RAKO, a to i díky „zazděným“ úlomkům střepu původních obkladů, které se jinak vůbec nedochovaly.

Repliky obkladů se vyráběly v Horní Bříze

Důležitým zdrojem informací při rekonstrukci vily se kromě jiného staly i zmíněné amatérské fotografie a akvarely jednoho z členů rodiny, které posloužily také při obnově koupelen replikami  ze závodu  RAKO v Horní Bříze. 

„Interiéry koupelen byly v osmdesátých letech rekonstruovány. Původní umyvadla byla nahrazena novodobými a keramické obklady byly nahrazeny mramorovými. Originální schránky na mýdlo, tzv. mýdlenky však byly odstraněny nešetrným způsobem a nebyly zachovány ani ve fragmentu. Po sejmutí nových obkladů byly na svém místě pouze úlomky střepu v původní vápenocementové, pokládkové vrstvě, tzv. buchtách. Vnitřní keramické obklady ostění mezi okny koupelen zůstaly zachovány. Při rozhodování o barevném odstínu nových replik se vycházelo právě z těchto detailů,“ říká Petr Miklíček, restaurátor keramiky s licencí MK ČR, a pokračuje: „Po dřívějších zkušenostech z Vily Tugendhat byla ke spolupráci vyzvána společnost LASSELSBERGER, výrobce keramických obkladů RAKO. Úkolem bylo přiblížit se co nejvíce původní technologii výroby. Tato technologie tehdy spočívala hlavně v použití olovnaté glazury na předem vypálený, rektifikovaný střep. Vysoký lesk a pokládka beze spár dávaly tehdejším stěnám charakteristický rys, který ještě dnes můžeme spatřit v objektech nezasažených modernizací interiéru. Přitom je paradoxem, že vývoj designu v oblasti keramiky se začíná vracet k počátku minulého století a většina světových firem má ve své nabídce obkladů a dlažeb vzory, vycházející právě z jednoduchosti a dekorativnosti 20. - 30. let.“

Požadavek na obklady koupelen byl tedy rektifikovaný, glazovaný střep ve žlutém odstínu - dle původních, zachovaných obkladů. Barva mýdlenek byla určena výše zmíněným úlomkem, zakonzervovaným v omítce pokládky z 80. let, tedy bílá. Společnost LASSELSBERGER, výrobce tradiční české značky RAKO, dodala několik vzorků a po korekcích barevnosti, povrchu byla schválena finální podoba obkladu ve finálním rektifikovaném rozměru 149 x 149 mm. Na předpřipravenou stěnu v absolutní rovině byly obklady kladeny se spárou 1 mm.

Speciální výrobní zakázku pro vilu Stiassni popisuje produktová manažerka RAKO, Ing. Zdenka Kaslová. „Obklady pro sociální zařízení, na zakázku připravené ve světle žlutém odstínu, se vyráběly ve formátu 200 x 200 mm a následně byly opracovány vodním paprskem na požadovaný formát 149 x 149 mm v tloušťce 7 mm. Takto bylo pro Vilu Stiassni vyrobeno 80 m2. Pro hrany stěn, vany či parapetů byly obklady vyráběny i se zaoblenou hranou. I v tomto případě nejprve keramici vyrobili formát 200 x 200 mm, který byl následně opracován vodním paprskem na požadovaný formát 149 x 149 mm v tloušťce 7 mm. Do výroby 300 ks těchto obkladů byl navíc zařazen mezistupeň – v podstatě ruční opracování zaoblené hrany s následným glazováním včetně zaoblené hrany. Výroba i rektifikace vyrobených replik proběhla úplně symbolicky v Horní Bříze, v závodě, ve kterém byly vyvinuty první rektifikační stroje následně používané, zapomenuté a v posledních letech znovu objevené a používané pro výrobu keramických obkladových materiálů.“

„Dle dobových fotografií bylo potřeba vyrobit také spodní, zakončovací obklady, které ovšem přiléhaly k podlaze ve tvaru malého požlábku. Tyto prvky v celkovém počtu cca 240 ks jsem vyrobil za pomocí silikonových forem a kombinací materiálů, které obecně nazývám moderní „stavební chemií“,“ vysvětluje restaurátor Petr Miklíček. „Jako podklad posloužil opět fragment původního obložení, zachovaný v jiné části domu. Po dodání obkladů - replik RAKO - byla vyrobena forma pro odlití požlábkových obkladů. Bylo nutné počítat s budoucím smrštěním odlitku, které by se mohlo projevit na nepravidelném spárořezu stěny. Namícháním odstínu směsi a povrchovou úpravou odlitku jsem poté docílil shodného výsledku s replikami obkladů. Z důvodů zachování tajemství „know-how“ použité materiály neuvádím. Použitou technologii tak zjednodušeně nazývám „keramika za studena“.“

Bazén vily byl a je obložen světle zelenými obklady RAKO

Tenisový kurt a bazén, ale i květinové záhony, skleníky, sad a užitková zahrada, to vše se nacházelo svého času na pozemku kolem vily Stiassni. Využít prostor k rekreaci, sportu a hospodaření nebyl problém. Důmyslné bylo rozmístění jednotlivých objektů. V severní části se nacházelo zahradnictví, jižní část plnila estetickou funkci, na terase u domu se nacházel plavecký bazén, později byl níže pod bazénem vybudovaný tenisový kurt.

V letech 1920 – 1930 se keramika uplatňovala jako vynikající mrazuvzdorný fasádní a bazénový materiál a ovlivila tak vzhled řady světových měst, zejména ve střední Evropě, ale i v zámoří (Rakodur, Tunelia). Byla založena projekční kancelář a na realizaci staveb se podíleli vlastní kladečské party. Obchod organizovala společnost Keramika v Praze, a to pro všechny klíčové české výrobce stavební keramiky. Keramické bazény byly v té době, u zámožných rodin, velmi módní záležitostí.

Současný vývoj a výroba obkladů pro rekonstrukci venkovního bazénu probíhal podobně jako v případě koupelen - podle předaného kousku odštíplého původního obkladu. V Horní Bříze bylo vyrobeno 180 m2 obkladů RAKO ve speciální světle zelené a ve formátu 97 x 97 mm. Dalších 1350 kusů se zaoblenou hranou bylo výsledkem ručního opracování hrany s následným glazováním. 

Vila byla domovem rodiny Stiassni pouhých devět let. V roce 1938 odešli z obav před okupací Alfred, Hermine i jejich dcera Susanne do Londýna. Později se přestěhovali do amerického Hollywoodu. V následujících letech měla vila mnohé využití: Gestapo zde mělo „Offizierskasino“, přebývali zde ruští kozáci, dvakrát zde pobýval prezident Edvard Beneš a právě od té doby je označována jako vládní vila. Byly zde ubytovány významné státní návštěvy, jako například první indonéský prezident Sukarno, egyptský prezident Násir a kubánský prezident a premiér Fidel Castro. Po 2. světové válce byl majetek zkonfiskován a 6. 6. 1946 připadl československému státu. V tomto období sloužila vila k reprezentativním účelům. V roce 1952 připadla vila se zahradou Krajskému národnímu výboru v Brně, který ji využíval pro ubytování významných státních návštěv. Na seznam nemovitých kulturních památek byl areál zapsán 20. 12. 1982. V 90. letech byla vila v pronájmu BVV Fair Travel Brno a sloužila pro pořádání konferencí, obchodních jednání a různých společenských akcí.

Od roku 2009 je ve vlastnictví Národního památkového ústavu. V areálu byl opraven objekt pro vzdělávání a nově postaven přednáškový objekt. Vila Stiassni bude celoročně sloužit studijním a badatelským účelům, stane se sídlem Centra obnovy památek architektury 20. století COPA a samozřejmě v něm probíhají i komentované prohlídky vily pro veřejnost.

ERNST WIESNER (21. 11. 1890 – 15. 7. 1971) je jednou z nejvýznamnějších osobností brněnské moderní architektury. Jeho puristická díla připravovala půdu pro brněnský funkcionalismus. Na brněnskou scénu se uvedl návrhem činžovní vily Wilhema Gutmanna (1919).

V druhé polovině 20. let, Wiesnerově nejplodnějším období, vznikla například Česká banka Union (1923-1925), ve světě známé brněnské krematorium (1925-1930) nebo Moravská zemská pojišťovna (1921), kterou obdivoval i samotný Le Corbusier. Kromě veřejných zakázek zpracovával Wiesner i projekty rodinných vil pro movitou židovskou klientelu. Většina těchto vil byla situovaná v brněnských Pisárkách (Vila Münz (1924), Vila Stein (1925-1926), Vila Stiassni (1927-1929), Vila Neumark (1928), Vila Haas (1930)).

Vzhledem ke svému židovskému původu emigroval v roce 1938 do Velké Británie, kde se věnoval spíše pedagogické činnosti. Působil jako pedagog na Univerzitě v Liverpoolu a za svou činnost obdržel titul Master of Architecture.

Během druhé světové války byla jeho tvorba odsunuta na vedlejší kolej a na Wiesnera se u nás postupně zapomínalo. V 60. letech došlo k obnovení Wiesnerových kontaktů s Brnem a byla mu udělena pamětní medaile k výročí vzniku republiky a čestný doktorát university J. E. Purkyně. Na sklonku života se chtěl znovu podívat do Brna, kvůli špatnému zdravotnímu stavu se ale tato cesta nikdy neuskutečnila.

http://www.rako.cz/lb-object/reference/historicke-realizace.html

http://www.vilastiassni.cz/cz/fotogalerie

Úvod > O nás > Aktuality > RAKO rekonstruovalo „vládní vilu“ Stiassni i podle úlomků střepu původních obkladů Vyzkoušejte filtr produktů RAKO HOME a RAKO OBJECT.Filtr produktů