K základním atributům značky RAKO, od založení továrny v roce 1883 až do dnešních dnů, patří úzká spolupráce s předními umělci a architekty své doby. Formy a způsoby kooperace vždy reagovaly na společenské změny a konkrétní dobovou situaci.

Zlatá éra

Zakladatelem tradice spolupráce s předními umělci a architekty se stal v roce 1898 nový majitel rakovnické šamotky Emil Sommerschuh. Pocházel z pražské kamnářské rodiny a převedl do Rakovníka výrobu výtvarně dokonalých kachlových kamen, krbů, figurální a zahradní keramiky a reliéfních doplňků obkladových materiálů. Jako bývalý student na pražské Umělecko-průmyslové škole využil známostí a styků s předními umělci a architekty své doby a přivedl je k úzké spolupráci s fabrikou, a to i v dobách, kdy přešla do vlastnictví knížete Jana II. z Lichtenšteina a Emil Sommerschuh se stal až do roku 1919 generálním ředitelem. Pod vedením Emila Sommerschuha zažívala značka RAKO „zlaté období“ a spoluvytvářela secesní charakter Prahy, Vídně, Budapešti a řady dalších měst rakouské monarchie. Většina secesních návrhů pocházela od profesora dekorativního umění UMPRUM Jana Beneše, v oblasti mozaikových obrazů pak vynikl mistr Jano Köhler (Křížová cesta na Hostýně, hotel Paříž v Praze) a malíř Obrovský (Obecní dům). V sochařské keramické tvorbě se proslavili zejména profesoři UMPRUM Drahoňovský (hotel Imperial), Sucharda (muzeum v Hradci Králové) a Šaloun (Topičův dům na Národní třídě v Praze).

Z architektů je třeba vyzvednout klíčovou roli prof. Jana Kotěry, který byl tvůrcem Pavilonu keramiky na jubilejní pražské výstavě v roce1908 aspolu s Janem Benešem ovlivnil masivní prosazení keramiky v architektuře na počátku 20. století. Projevilo se to zejména  při realizaci pražského Obecního domu (arch. Balšánek), Hlavního nádraží (arch. Fanta), přestavby lázeňského města Luhačovic (architekt Jurkovič), kostela sv. Jiří na Vinohradech (arch. Plečník) a na desítkách dalších staveb nejenom v Čechách, kde do dnešních dnů můžeme najít značku RAKO.

Období fasád a tunelů

Po smrti Emila Sommerschuha a převodu vlastnických práv na Živnobanku, pokračoval i v letech po
1. světové válce úspěšný rozvoj značky RAKO a osvědčená kooperace s umělci a architekty. Do čela Rakovnických a poštorenských závodů nastoupil bývalý ředitel keramické školy v Bechyni Ing. Karel Hineis. Zasloužil se o široké uplatnění keramiky i v nových časech, kdy postupně mizely secesní dekorativní prvky a vítězily moderní směry funkcionalismu, kubismu a konstruktivismu, vyžadující nové obkladové materiály vhodné pro fasády, bazény a tunely. Na UMPRUM v Praze vzniká pod vedením prof. Heleny Johnové samostatný ateliér keramiky. Do rakovnické továrny přicházejí noví absolventi keramických průmyslových škol z Bechyně, Karlových Varů, Plzně, Prahy a Teplic. Řada tvůrčích umělců působila jako návrháři přímo v závodě RAKO. Za mnohé jmenujme K. Valouška později působícího na průmyslových školách v Bechyni a v Praze a sochaře Vojtěcha Zeilmana.

Expozice RAKO a celé české keramiky na řadě výstav zajišťovali renomovaní výtvarníci jako sochaři Landa, Seypka a malíři Josef Hála, Klusáček a Jakši. Rozhodující však pro úspěch značky byla spolupráce s architekty doma i v zahraničí. K největším realizovaným projektům, kde dodnes můžeme vidět značku RAKO, patří Všeobecný penzijní ústav v Praze (dnes Dům odborových svazů), pražské elektrické podniky v Holešovicích, Průmyslová škola v Mladé Boleslavi (arch. Kroha), řada staveb v Hradci Králové (arch. Gočár), sanatorium ve Vyšných Hágách, lázně Amalienbad ve Vídni, parlament v Helsinkách, tunel Holland v New Yorku, řada reprezentativních budov v Holandsku a Belgii a Obchodní hala v Ploešti (Rumunsko). Lze konstatovat, že fasádní materiály RAKO (slinuté obklady TUNELIA), podobně jako v době secese rakovnická mozaika, ovlivnily zásadně vzhled československých a některých evropských měst i v době meziválečné.

Socialistický realizmus

Po roce 1948 vstupujeme do dalšího období historie značky RAKO. Bohužel, doba výstavby socialismu a následné normalizace nepřála rozvoji značkové politiky. Z hlediska kvality, šíře sortimentu a designu znamenala jednoznačný ústup z minulých pozic. Značka RAKO přežívala ve vzpomínkách pamětníků, ale naštěstí i v podobě dřívějších realizací, které díky kvalitě odolávaly zubu času.

I přes nepřízeň doby nevymizel v RAKO duch umělecké tvorby, který však prakticky neovlivňoval výrobní sortiment orientovaný na kvantitu. Pokračovala i spolupráce s pražskou UMPRUM především s ateliérem keramiky a porcelánu prof. Eckerta. Přímá spolupráce s architekty patřila v 70. a 80. letech spíše k výjimkám. Za zmínku jistě stojí spoluúčast RAKO při realizaci vyhlídkové věže a restaurace na Ještědu a obchodního domu Ještěd v Liberci (arch. Karel Hubáček).

V 80. letech minulého století začalo RAKO postupně dohánět technické zaostávání a začalo se mluvit o inovaci výrobků. Rozšiřovaly se možnosti spolupráce s předními italskými výrobci keramických strojů včetně dekoračních zařízení. Současně se otevíraly přes dodavatele dekoračních materiálů šance navázat kontakty s evropskými návrhářskými ateliéry. Připravovalo se tak technické i výtvarné zázemí pro renesanci značky RAKO po zásadní změně společenských poměrů v roce 1989.

RAKO znovu v ofenzivě

V roce 2000 se rozhodlo vedení spolu s majoritním vlastníkem navázat na slavnou éru značky RAKO. Došlo ke změně názvu firmy, k zásadní inovaci sortimentu, ke změnám obchodní politiky a k aktivnější prezentaci značky. Po přechodu vlastnictví akcií RAKO na firmu LASSELSBERGER v roce 2002 následovalo přechodné období integračních potíží, které od roku 2005 přešly v novou ofenzivu značky RAKO.

Pohled do současnosti

V roce 2005 byla zásadním způsobem změněna obchodní politika na tuzemském trhu. Byl vytvořen pevný rámec každoročního inovačního procesu. Během několika let došlo k zásadnímu zatraktivnění nabízeného portfolia a díky novým investicím i ke zvýšení kvality výrobků, posunu k velkým formátům dlažeb i obkladů a k využívání nových zdobících a dokončovacích technologií. Od roku 2009 se daří definovat a zavádět inovace vyhovující průřezově všem hlavním trhům společnosti. Vzniká tím základní sortiment stavebnicových sérií, které se stávají páteří nabídky společnosti. Tato snaha vrcholí v roce 2012 komplexní inovací objektového programu RAKO OBJECT, unikátnímu systému 24 denních a nočních barev. Značka RAKO je tvůrce designu 21. století, který udává krok v oblasti keramického průmyslu. Nové kolekce, jejichž průřez uspokojí i ta nejnáročnější přání zákazníků, jsou tvořeny s láskou a invencí keramického ducha.

Za poslední desetiletí s námi spolupracovala řada tvůrčích umělců, architektů, studií, za mnohé jmenujme ak. sochaře Vojtěcha Paříka, restaurátora Petra Miklíčka, Akad. Arch. Marka Housku.

Propojení keramické výroby a umělecké tvorby, by mělo být zachováno i v budoucnosti a tvořit jeden z pilířů, na nichž bude postaven úspěch české keramiky i v 21. století.

Úvod > O nás > 130. výročí značky RAKO > 130 let spolupráce s umělci a architekty Vyzkoušejte filtr produktů RAKO HOME a RAKO OBJECT.Filtr produktů